Byla nebyla, v jednom lesním klubu na konci Bosonoh, stála maringotka. Nebyla to obyčejná maringotka, byla to Človíčkova maringotka. Stála tu od roku 2017 a předtím stála někde na břehu rybníka, kde sloužila rybářům k rekreaci. Bylo to první vnitřní zázemí, kam se mohly malí Človíčci ukrýt v případě velmi nepříznivého počasí, spinkaly zde po obědě a plnily zde předškolácké úkoly u stolečku. Jak šel čas, začaly se objevovat různé znaky stáří – protékání střechou, nefunkční izolace, narušená statika ad. A tak se Človíček vydal do okolí i dále, aby opatřil maringotce nový kabátek.
Na své cestě potkal dobrého člověka (Ondra Havlík), který mu pomohl nakreslit a vypracovat projekt. Přes počáteční nezdary (neúspěšná žádost SFŽP) našel projekt přece jen své příznivce (Nadace Zeměkvět, Statutární město Brno, Petr Špaček, Steezy s.r.o., Jakub Nytra, ad.) a Človíček se mohl pustit do práce. Co však zmůže malý Človíček s tak velkou maringotkou sám? Napadlo ho oslovit šikovné skřítky tesaře a klempíře z blízké SŠSŘ Brno – Bosonohy. Páni mistři odborného výcviku (ing. Marek Křiva a ing. Milan Široký) naplánovali jednotlivé fáze rekonstrukce a v květnu 2023 maringotka odjela na rekonstrukční pobyt do SŠSŘ.
Aby byl kabátek maringotce šitý na míru (ve skutečnosti kvůli omezenému rozpočtu, ale to děti zajímat nebude😊), vyhledával Človíček pro svou maringotku poslední módní hity. Našlo se velké množství módních značek (Ráj dřeva s.r.o., Adler Česko s.r.o., Borga s.r.o., Berry Group service s.r.o., Decplast okna s.r.o.), které pomohli dodat se slevou či zcela zdarma materiál a jsou právoplatně jedněmi z mnoha hrdinů této pohádky.
Dalšími hrdiny jsou skřítkové tesaři a klempíři (studenti tříletých a zkrácených oborů), kteří se pod vedením svých mistrů činili a šili a šili (tesali a tesali 1000 – 1200hodin) až v průběhu listopadu 2023 došili opravdu luxusní norkový kabát, do kterého se celá maringotka schoulila, aby byla připravena na příchod paní Zimy, která už byla za dveřmi.
Do pohádky vstupuje hrdina s velkým H (Pavel Kilián), který maringotku velmi opatrně odtáhl svým velkým traktorem zpět do svého domova – zázemí PDK Človíček. Radost mezi dětmi byla obrovská.
Poslední kapitola této pohádky nese název Schody. Maringotka měla sice nový kabátek, ale neměla ho komu ukázat, protože k ní nevedly žádné schody. Záhadu vyřešili tři udatní rytíři (Vojta Karásek, Petr Špaček a Tomáš Vaculík), kteří pracovali tři dny a tři noci, ve tmě, v zimě a mrazu, bez jídla a nároku na honorář.
Na konci listopadu se Človíček s dětmi mohly konečně do maringotky nastěhovat. Mají tam teď útulnou zimní jídelnu s výdejnou, zázemí pro předškoláky a mohou se zde zahřát, když teploty sahají pod nulu.
K výčtu hrdinů této pohádky je třeba přičíst ještě Tomáše Dobrovolného, který zajistil, aby se maringotka z místa nehnula, Robina Topinku, který se postaral o elektrorozvody, rodinu Konečných, kteří pomáhali s dodávkou potřebného materiálu a Janu Kurfürstovou (královnu Človíčků), která celému projektu fandila a držela ho pod svými křídly.
…jejej, to by se to vyprávělo, ale Človíček už je z celé té práce moc unavený. Tak děti alou do postýlek, ať jste ráno zase svěží a až půjdete třeba odpoledne na nové hřiště pod myslivnou, mrkněte po očku na ten nový kabátek, ona se v něm ta naše maringotka ráda líbí.
Děkuji všem uvedeným postavám. Díky nim je to pohádka se šťastným koncem.